Aktuální informace
AIKIDO
Je způsob boje založený na myšlence neagresivity. Jako samostatné bojové umění bylo vyvinuto teprve na přelomu dvacátého století mistrem Morihei Ueshibou (1883 – 1969), který věřil, že na násilí není třeba odpovídat násilím a že se člověk může bránit, aniž by někomu blížil.Základním principem aikido je převzetí kontroly nad energií protivníka, ovládání jeho pohybu a stability. Jakmile má obránce kontrolu nad situací, oba stojí před možností výběru – obránce: zabít, zranit, nebo ušetřit; útočník: vzdát se, nebo zaútočit a spáchat sebevraždu – to je jeho volba, ovšem v aikido je prioritní volbou ušetřit protivníka, nemělo by dojít k jeho fyzickému poškození. Teprve pokud se nevzdá a neuzná svou chybu může zakusit, jak efektivní jsou techniky aikida a jak vážná poškození mohou způsobit. K takovému řešení ovšem přistupujeme pouze v případě, že už není jiná možnost.
Cvičení aikido není sport a nejsou ani žádné závody, protože v aikido není útočník, ale pouze obránce – takový souboj bez útoku by byl velice nezáživný a velice dlouhý.
Ai – harmonizovat, sjednotit, synchronizovat
Ki – energie, síla, vůle, úmysl
Do – cesta, metoda, způsob, učení
Aikido je rozvynutý pohybový systém vytvořený spojením mnoha bojových technik se zbraněmi i bez nich a sjednocený principy.
Historie aikida
O’sensei Morihei Ueshiba se narodil 14. 12. 1883. Byl od přírody slabé tělesné postavy, často nemocný a velmi nervózní. Již od dětství jej silně přitahovalo náboženství. Rodiče ho podporovali v tělesných aktivitách jako sumo a plavání, které by vyvážili jeho přirozené dispozice. Ve dvaceti letech se vydal do Tokia, kde trávil večery studováním prastarých technik Ju Jutsu, především Kiotské školy. Současně se věnoval Ken-Jutsu (umění meče) v dojo Shinkage.Po té co vážně onemocněl se rozhodl, že si vybuduje zdravé a silné tělo. Přikázal si tvrdý trénink postavený na fyzické kondici a síle. Přestože nebyl vysoký (154 cm), jeho síla značně převyšoval průměr. Pouhá jeho fyzická síla ho však neuspokojovala. Vydal se do Sakai studovat školu Yagyu.
V roce 1903 se Mistr Ueshiba přihlásil do armády. Rychle vynikl ve všech druzích cvičení, především v Juken Jutsu (boj s bajonetem).
V v roce 1915 se během jedné cesty setkal s mistrem školy Daito ryu, který ho zasvětil do tajných technik Daito ryu. Po svém návratu otevřel Mistr dojo a pozval onoho mistra. Postavil mu dům a staral se o všechny jeho potřeby.
V roce 1919 potkal velkého tajemného mistra, který byl nadán velkou duševní silou. Toto setkání mělo pro něj klíčový význam, neboť si uvědomoval, že přestože ovládá techniku a disponuje silou, jeho duchovní energie je nejistá a vystavená psychickým otřesům.
Smrt jeho otce roku 1920 jej velmi ranila. Mistr Ueshiba strávil několik měsíců meditacemi a po té se rozhodl usadit v Ayabe, v chrámu Omoto-Kyo, kde studoval pod Mistrem Deguchim – přesvědčeným pacifistou, který roku 1924 opustil Japonsko s několika žáky, mezi nimiž byl i Mistr Ueshiba. Chtěli vybudovat království míru v Mongolsku, kde se střetávaly japonské a čínské armády. Jejich záměr nevyšel a byli několik měsíců drženi v zajetí čínskou armádou.
Po svém návratu do Japonska, se mistr Ueshiba věnoval studiu Budo (cesta boje) a asketickému životu s ještě větším zápalem.
Tehdy došel poznání, že pravé Budo nespočívá v poražení soupeře silou, ale v zachování míru na světě, v podpoře rozvoje všech živých bytostí. Duchovní rozměr mají všechna japonská bojová umění. Žádné však nezachází tak daleko, až k univerzální lásce k lidským bytostem.
Aikido, které se zrodilo v roce 1925, vzešlo ze všech Mistrových předchozích zkušeností a setkání. Od roku 1926 začalo být Ueshibovo jméno známé mezi předním Budoky. Přijímal i důležité osobnosti ze světa politiky a armády.
Roku 1931 se usadil ve Wakamatsu-cho, tokijské čtvrti, kde nově vybudoval Dojo a pojmenoval je Kubokan.
Během války, se Mistr Ueshiba stáhl do ústraní v Iwamě, kde se v současnosti nachází svatyně aikido (Aiki Jinja).
Mezi lety 1946 a 1948, kdy bylo přejmenováno na Aikikai, bylo tokijské Dojo zavřené, neboť bojová umění v Japonsku byla Američany zakázána. Aikido bylo jako první znovu povoleno díky svému pacifistickému zaměření.
V padesátých a šedesátých letech postupně přenechával starost o výuku svým nejlepším žákům, kteří vytvořili svá Doja po celém Japonsku i za jeho hranicemi. Výuku převzal i Ueshibův syn Kisshomaru Ueshiby, který se v roce 1967 stal generálním ředitelem nadace aikido.
Když ctihodný Mistr 26. 4. 1969 zemřel s čestným titulem O’sensei (velmistr), bylo aikido rozšířené po celém světě a titulem Doshu je jmenován jeho syn Kisshomaru Ueshiba.
V 70 a 80-tých letech pokračuje šíření aikido po celém světě. Tomuto bojovému umění se začíná věnovat stále více lidí. Zároveň s tím vznikají různé organizace, různé styly, různá zaměření. Po celém světě působí desítky samostatných organizací aikido, více či méně spolupracujících. V roce 1999 umírá Kishomaru Ueshiba a titulem Doshu byl jmenován jeho syn Moriteru Ueshiba, který vede Aikikai dodnes.